Tak a je to

Průduch říkal že už to Bendymu odtikává, když viděl co všechno se najednou dá dělat s řízením křidélky. A když jsem viděl jak mu hrůzostrašně hoří tvářičky nadšením, bylo mi to jasný taky. Aby něco Průducha takhle bavilo, tak to musí být jasná blížící se katastrofa, nebo dvacet deka jakostní třaskaviny ve skleničce od přesnídávky.

Ta křidélka teda, to je hrob na letadla.

Sice je hezké jak to mrštně zahybá, ale zas není hezké, jak mrštně to dovede přivést letadlo do příslovečné prdele, když se člověk na docela krátkou chviličku zakecá. A to se mi právě nešťastnou náhodou přihodilo při tréninku přízemních bojových průletů, zakončovaných efektním nožovým náklonem a obratem o 180°. Průducha to děsně rozjařilo (mně taky) a blbli jsme - jako vždy před průserem - čím dál tím víc a níž. Pak jsem se na Průducha krátce otočil a pohled zpět už dopadl na vířící oblak třísek.

Tož tentokrát se mi do lepení opravdu nechce. Ono taky to lepidlo není zadarmo, zvlášť když na jedno letové odpoledne spotřebujete lahvičku, a potřetí slepovaná motorová přepážka uráží estetické cítění. Nehledě na to, že se kus bočnice trupu zřejmě proměnil na světlo a teplo. A protože minule taky, začíná záplatovaný trup vypadat spíš jako intarzie. Nalomila se též nová směrovka, ale nejvíc mne znechutilo vylomení kusu křídla. Pak že je EPP nerozbitný...

Ku cti modelu budiž ale prozrazeno, že nějakým instinktem, který mají jen kočky a moje letadla, se bránil předem. Nejprve nechtěl létat s experimentálním tlustým křídlem se směrovkou na levé ruce - protože na pravé mám křidélka a zapomněl jsem to přeprogramovat. Chvilku moc pěkně, leč neřízeně kroužil, než mne napadlo zakvedlat i levou pracičkou. Po přistání a výměně křídla za "acro" mne zas posekala vrtule při předvádění krásné difernetizace křidélek. Ač se to u elektriky zdá málo pravděpodobné, je riziko posekání větší než u spalováku. Ten když stojí, dává solidní naději, že se sám od sebe hned tak nerozběhne. Tady ale stačí nechtě drcnouct do páky plynu a už stříká krev na brejle. V nastalém zděšení co se to stalo jsem chvatně sáhl po knyplu, jenže dost nešikovně tak, že jsem si vysílač na břiše rozhoupal a do rozdováděné vrtule přišla anténa (chviličku vyzařovala na podstatně nižší frekvenci než je zvyklá).

Zajímavé na všech dosavadních kreších je to, že ani při tomto posledním nebyla zlomena vrtule APC. A to ulítaly i pacičky z převodovky. Přitom Průduch ji přerazil již několikrát, a to při mnohem jemnějších nehodách. Na mé APC jsou patrné pouze hlínou vytmelené rýhy, rovnoběžné s profilem listu z dob, kdy jsem ještě nestíhal vypínat před "podrovnáním" motor.

Jak je ten život pestrý?