Polsko 1998 - II.

Jedině tam by snad pro nás, hrdé členy Evropské unie, nemuselo bejt draho. A tak se jelo. O odjezdu samotným vypráví deník:

Ráno osmýho srpna bylo kupodivu docela v pohodě. Sejít jsme se měli ve vosum u Radků a Petrů na Pražský a odjíždět v devět. Fungovalo to zhruba napůl - ve vosum byla většina členů přítomná, ale odjíždělo se spíš k desátý.

Jediná zarážející věc - Petrovo motorka... S kuframa měla na šířku metr dvacet, a to, pro toho kdo si to neumí představit, to je šířka přibližně jako svině. A kromě toho byly ty kufry moc nízko - bude snadný je někde v zatáčce odložit. Petr si to uvědomoval a během chvilky vymyslel hydraulickej stabilizační systém udržování obou kufrů pořád ve vodorovný poloze, nezávisle na náklonu motorky. (Originální náčrtek mechanismu můžete vidět v původním deníku, uloženém spolu s dochovanou CX 500 v pražském Technickém muzeu). Tento mechanismus tedy má ovšem nevýhodu - mate vzadujedoucí. Když budete za jízdy zírat na kufry místo na cestu, ony se, kurvy, nenahnou a bez varování ucuknou tam, kam zatočí motorka. Čímž možná nestíháte taky zatočit a teďka ty stromy tam....

Ovšem Petrovi se líbí i ta představa, že se za ním někdo vymele, a tak litoval, že mechanismus dosud žádná firma nevyrábí. Vzápětí mu ale došlo, že i kdyby to bylo vyráběno, stejně by to bylo tak drahý, že by si to nemoh koupit. Přestal litovat a počal nadávat, jak je dneska všechno drahý. Vono upřímně řečeno, ten muj kufr taky neni zrovna tovární speciál. Na takovej mi nezbyly papírky. Prostě jsem na nosič svrtal a přišrouboval obyčejnej cestovní kufr z umělý hmoty, vyztuženej hliníkovým plechem. Držadlo šlo sundat snadno, horší už to bylo s kolečkama a tahátkem, to muselo ject taky.

Potom jsme vyjeli, i když to vypadalo, že dneska to už nebude. Celá ceremonie výjezdu je zachycena na fotografiích, pořízených několika aparáty - kdyby snad z některého přístroje nevyšly. Obrázky jsou zabírány z dostatečně širokýho úhlu, takže je zachycena celá výprava - jsme zhruba někde uprostřed Pražský třídy mezi křižovatkama s Husovou a Pekárenskou.

Do místa první zastávky - Pelhřimova nás doprovázel člověk Tonda na MZ 250. Než se všichni sebrali, nechal mě na tom zajezdit. Hrůza. Pamatuju si tudle mašinu z doby, kdy byla vrcholem za dlouhý peníze... (Antonín promine a pořídí čtyrtakt).

Bylo teplo a jelo se dobře. Až na ty džíny. Ty mě po několika desítkách kilometrů začaly vydatně škrtit. Při akceleraci škrtily míň, při brzdění strašně. Nejprve mi to jenom vadilo, ale časem mě začaly až srát. Všelijak jsem se vrtěl, poposedával, vstával a vrtěl zadkem a všelijak tahal za nohavice - vše marno. Nakonec bylo nutno otevřít levačkou zip a ručně umístit démanty na správný místo.

U autobusovýho nádraží v Pelhřimově mají docela ucházející hospodu, použitelnou i na přestávku v jízdě. Během voběda si Petra přečetla první poznámky a to ji inspirovalo k nakreslení ohavných schémat do deníku poté, co jsem se naivně přiznal k trampotám s vejci. Jak byla řeč o vejcích, Petra s Radkem sklouzli do problému skloňování vajec. Jakkoli Radek uplatnil všechen svůj přesvědčovací um, musel nakonec tváří v ksicht novinářský praxi připustit, že správně je s kým čím - s vejcem a ne s vejcetem. Ačkoli sám už jsem na jednom jídelním lístku viděl biftek s vejcetem.

Pozdě odpoledne jsme po necelejch třech stech kilometrech přijeli na silných motorkách do kempu u přehrady nedaleko hranic, kde nás nechtěli, páč bylo narváno a muselo se do kempu Pastviny na druhý straně přehrady. Náš první kemp vyšel na stovku pro dva lidi a nebylo by tam bejvalo tak zle, kdyby jsme tam nemuseli spát. Krom toho, že místní hygemaniak přibil na kemp ceduli s nedoporučením koupelí v přehradě (řasy, hovna, ap.), ustlali jsme si vedle nějakých jednodušších hochů, který se na noc řádně zakalili a vyráběli povyk do čtyr do rána. Než zalezli do stanu, domluvili se že někde pochčijí kolo a šli na věc. Myslim to odneslo CX, ale zase třeba Radek si to nemyslí.