Škoda Fabia 1.4 MPi - SIMPLY KSINDL

Usednutí do kokpitu vonícího novotou ve mně vždycky vyvolá povznášející pocit vyvolení řídit něco drahého a úžasného, co ještě nebylo poskvrněno špínou a rafinovaně brutální obsluhou některých kolegyň (couvání se zataženou ruční brzdou apod.). Bohužel byl tento první krásný dojem tvrdě narušen ranou do hlavy o horní okraj předního sloupku a vzápětí nárazem čéšky pravého kolene do kastlíku pro rádio, takže hned na první jízdu jsem přibral dvě kurvy (kurvu fix a kurvu drát).

Seřízení sedačky byl první malý problém. Buďto pravé koleno stále naráží na roh přihrádky pro rádio, nebo sedím tak vzadu, že na volant dosáhnu leda smetákem. Ale zvykl jsem si a když zrohovatělou kůži na koleni mažu mastí na paty, ani nepopraská. Druhá záhada se objevila při startu, když jsem hledal dírku pro klíček. Železný zvyk z Felicie, kde je podle mého správného názoru :) přímo před řidičem, měl na svědomí, že jsem ji na boku sloupku volantu zprvu ani nehledal. Ano, má to tak víc vozů, tak proč to neudělat taky tak. Však si časem zvyknete a najdete spínací skříňku i poslepu? Stejná příhoda se opakovala s řazením zpátečky, kdy řadící páku musíme německy stlačit a pak zařadit jakoby jedničku. Což byl mimochodem důvod pozdější rány do zdi při snaze vycouvat z parkovacího místa. No, zřejmě to není chyba Fobie, nýbrž moje kouzelná vlastnost (všechno zničit). Levý sloupek čelního skla opravdu pitomě překáží ve výhledu do levých zatáček - opět další maličkost, vyžadující zvyk dívat se pořádně. V tomto případě střídavě se předklánět a zaklánět s vykroucenou hlavou, napodobujíce tak věrně zvědavého mentoše.

A pak už rozjezd.

Motor Fobie, čtrnáctistovka s vystřikováním paliva, je jedním slovem průser. Můj bývalý Favorit RS (rezavej sráč) na propanbutan měl zřetelně rychlejší reakci na plyn a odhaduju že snad dokonce v nižších otáčkách jaksi zdravěji táhl. Co se stane ve Fobii Night Mare, když se potřebujete vetřít z vedlejší na rušnou hlavní ulici? Inu, jako obvykle si počkáte na otevření startovacího okna a když si myslíte že teď by to šlo stihnout, přidáte plyn, povolíte spojku a ? jste v prdeli. Elektronika rdousící motor dostane od pedálu plynu, bezmocně drceného na podlaze pravou nohou, naléhavý požadavek na kroutící moment. Ale protože je to inteligentní zařízení, dokáže si domyslet všechny důsledky takové mladické nerozvážnosti. Vysoká spotřeba paliva a s tím související zamoření ovzduší, zvýšené namáhání motoru, převodů a pneumatik a ještě by ten lemrák uvnitř mohl někoho přejet! Kdepak, to mu nedovolíme! A tak se, nevěřícně vzepřeni na plynu, zvolna vysunete mezi projíždějící auta, kterým se jako mávnutím kouzelného proutku začne kouřit od předních kol. Jste-li slabší povahy, poserete se a ještě dostanete přes držku od těch, jimž bylo odepřeno právo přednostní jzdy. Je to stejné, jako kdybyste se takhle zkoušeli s nějakým normálním autem rozjet na dvojku. Jiným přiblížením schopností agregátu je zkouška na sněhu. Na uježděném sněhu kola na dvojku ani s plným plynem nehrábnou?

Tím bychom měli za sebou dynamickou část posudku vozu a lze se trochu věnovat kapitole "Living with it", neboli denní život se Škodou Fobia. Tak dejme tomu, že se vracíte z nákupu, do ruky se vám zařezává igelitové držadlo tašky Albert a moc byste to už chtěli položit do kufru. Poprvé jsem poměrně dlouho hledal buďto otvor pro klíček, nebo něco na co se máčkne po otevření centrálem. Nic. Poprvé to vždycky za moc nestojí? Kufr se dá otevřít jedině zevnitř, páčkou vedle sedadla řidiče (oběti). Protože sněžilo a nechtěl jsem mít bílý sajrajt na sedačce, přibouchl jsem dveře a odešel dozadu. Kufr nešel otevřít. Zpátky dopředu (to už byl igelit v mase), otevřít dveře, znovu zatáhnout za páčku a pokus č. 2. Super, kufr jde otevřít! Je to prosté - jakmile dojde i k nepatrnému otřesu, například přivřením dveří, odjištěný kufr zaklapne zpátky a musíte se vrátit znovu jej odjistit. Mimochodem, za páčku je třeba zatáhnout zdravě, silnými prsty až nadoraz, neboť bowden pruží a ne vždycky se kufr odemkne. Časem se lanko lehce vytahalo, ale v servisu nám kufr rádi otevřeli a ovládání znovu seřídili.

Pak si možná, s naloženým kufrem, budete chtít sklopit světla. To se dělá naprosto debilně mrňavým kolečkem o průměru asi dva centimetry, nepatrně vyčnívajícím z palubní desky vlevo od volantu. Kolečko se otáčí ztuha a asi proto je opatřeno relativně ostrými výstupky, o které si odřete bříško prstu. Jde to asi tak dobře, jako seřízení rafiček takovým tím miniaturním zatuhlým kolečkem na starých Primkách.

To, že za svých necelých dvacet tisíc kilometrů stihlo odejít nepočítaně pojistek, centrální zamykání a vylomily se lamely větrací mřížky, už je pouze potvrzovacím faktorem rozhodnutí, že tohle tedy ne. Hm, větrání - to mi připomíná, že proud vzduchu lze ideálně nasměrovat nahoru na strop, ale přímo na sebe je to trošku problém. Lamely slouží současně jako směrování vzduchu i uzavírání a protože je palubní deska šikmá, při nasměrování dolů se proud uzavírá - jako když zavřete žaluzie.

Je na tomhle Fear About to Be In this Automobile vlastně něco dobrého? Ucházející je jen relativně tuhý a na suchu dobře sedící podvozek, jehož vedení ale znesnadňuje posilovač řízení. V neutrální poloze jakoby nebyl a jemné korekce směru vyžadují nepříjemnou sílu v prstech, ale jakmile pootočíte volantem trochu víc, vloží se do věci jako Mastif na soutěži krásy pudlíků a volant klade proměnlivý odpor podle toho, jak moc s ním točíte. To, že zadní sklo se umí bleskurychle odmrazit je fajn, ale jako důvod pro koupi bych to neviděl.

Zkrátka a dobře, Fobii považuju za auto sice nákupně levnější, ale vytrvale otravující život drobnými příkořími. Přesto můžete udělat jinou zkušenost, neboť přestože naše dva vozy byly koupeny krátce po sobě a jsou stejné, jeden brzdí výrazně hůř, ale zato o něco lépe jede. Vypadá to na případ "co kus to originál", takže možná budete mít kliku. Pokud nejste debil, který za tohle vysolí nepřiměřenou sumu v bazaru, kde se škodovky drží v ceně přesně podle křivky znázorňující procento blbců v populaci.
Good luck!

(Je to trošku přehnaný, aby byla větší legra. Jenže já v tom musim jezdit denně a vůbec se nebavím :()