Motor šrotor Epizode II. - impérium vrací zmetky

Konec minulého dílu jsme prožili v očekávání věcí (dopadů) příštích. No vidíte ? a je to tady. Tedy zálet Cessny po opravě, prakticky taková běžná, všední záležitost, proběhl dobře. Ovšem až na chování motorku ASP 2,5 , jenž se opět vzpěčoval jako parchant z dobré stranické rodiny.

Pravidelný boj o nezdech za letu mne přiváděl na pokraj zuřivosti a leckdy i za něj. Kupříkladu když se vše jevilo dobře, dopřál jsem si konečně nízký pomalý průlet. Na konci ?figury? ovšem motor místo rozběhu držkoval proč zrovna teď, mně se nechce, až zejtra a proč zase já. Cessna pomalu mizela za nevelkou terénní vlnkou a ze mne lítaly kurvy jak volební lístky z Juščenkovo tiskárničky? Jestli něco přímo nemám rád, tak chození vysokou trávou někam daleko pro travinami olepené letadlo.

Po nápadu hodit motor demonstrativně do popelnice před nějakým obchodem modelářskými potřebami přišel nápad další, chladný a klidný jako ta kočička, co už se týden sluní v Mladém na silnici. Zajel jsem do Trhových Svinů do obchůdku Cyrila Maška a vytěžil jednak rady, druhak studenou svíčku Novarossi a ještě miniflaštičku jakéhosi těsnicího lepidla na kovy Loctite. Možnou příčinou by prý mohla být jakási netěsnost, projevující se při ohřevu a rozdílné roztažnosti dílů. Tak proč to nezkusit.

Doma jsem moteur nedočkavě vytelil z trupu, rozebral, odmastil a na všechny styčné plochy nabryndal Loctite. Poté jsem jej zase pečlivě složil, utřel Loctite z kalhot a obličeje a motor opět do Cessny zamontil. A to byla málem škoda, neboť jsem si dodatečně vzpomněl na olej unikající kolem příruby výfuku a spoje jeho přední a zadní části, nikterak netěsněné. Ještě že to jde odšroubavat i na motoru v modelu. Přírubu na válci jsem opatřil novým těsněním vyříznutým z desek školního sešitu, spoj tlumiče výfuku pak namatlal silikonem. Tak, jak to ještě vylepšit? Ha! Hadičkou na výfukovou trubičku, aby hnus nelítal na trup, ale dál od modelu. Chvilku jsem prohrabával skříň obsahující velmi mnoho nepoužitelných zbytků ztvrdlých hadic a bužírek, až mi padla do ruky smršťovací bužírka. Předpokládaje, že na konci tlumiče už nebude takové vedro, jsem ji na trubičku nasmrštil a se směsí těšení i obav vyrazil na druhý den lítat.

Úžasné! Sice nevím kde byla chyba, neboť jsem hned vyměnil i tu svíčku, ale raději lítám než experimentuju. Volnoběh, přechody, voll gas, prostě paráda. Náhle se však motor počal dusit a než jsem stihl zákeřně smrštěnou smršťovačku z výfuku stáhnout, zdechl docela. Ale to byla snad poslední nepříjemnost toho dne, pak už to šlo alles jak má.

Spokojenost tedy nakonec je, ale otázka proč si musím jakožto koncový spotřebitel kupovat tmely a jiné svíčky, aby výrobek vůbec jakž takž chodil, stále visí. Je to dobře jedině jako připomínka, jak to chodilo za komunistů. Zdravíme Grebeníčka.