CNCnet: 23. 04. 2024  | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Weblinks | RSS | Public key |  

Návštěvnost
počítadlo.abz.cz

Modelařina

* TIM A3 - stavebnice za trest

Vydáno dne 31. 12. 2004 (4124 přečtení)

Touto malou recenzí bych chtěl věnovat vzpomínku na chvíle temna, které jsem prožíval s malým Martinem a modelem Tim v létě.

obr1 Než se dostanu dál, musím čestně připomenout, že nejsem nic na způsob pánů Čížka, Rašky, nebo Neuberta. Moje schopnost vyrobit model stačí ještě tak na postavení víceméně nezborcených jednodušších konstrukcí s ucházejícím potahem a těžištěm v místech, kam jej kreslič plánů načrtl. Tyto slepence dokážu zalétat tak, že když to není perfektní, aspoň to nějak lítá. Tolik úvodem, aby bylo jasno kdo je tím rozsévačem pomluv :).

Tima přinesl Ježíšek malému Martinovi pod stromeček. Jak se později ukázalo, došlo v tomto dárku materializace moje výchovné působení, že nebude-li se mýt, tak mu Ježíšek nasere.

Hnedle zpočátku jsem povytáhl obočí nad nečekaným faktem, že je u tohoto éra - rozhodně ne soutěžního - použit profil s klenutou spodní stranou. Což se nelepí zrovna snadno. Musíte přesně podkládat nosník a přední část odtokovky tak, aby plynule navazovala na žebro a neměli jste buď autostabilní profil, nebo vztlakovou klapku forever. Hádejte, jak se asi nezkušeným dětem podaří tvar profilu dodržet... Nemluvě o potahování vyduté spodní plochy. Tam se nejspíš novicovi modelařiny papír nepřilepí na výduť žebra, anebo se přilepí jen někde. A když se k tomu nepovede ani ta odtokovka, získá mladý letec profil "modified by Pámbu". Odtokovka středního dílu je navíc dost subtilní a při potahování se křídlo snadno zkroutí.

obr3

Mimochodem, k lepení potahu je ve stavebnici pytlíček s lepidlem v prášku. Vypadá to jako kasein a moje dávná praxe s touto protoplazmou barvící balsu na žlutozeleno mi velela odnést to neotevřené v pinzetě do poplenice. Papír jsem normálně a jednoduše přilakoval s vědomím, že nebudu psát striktní recenzi do specializovaného časopisu (stejně by tam takováto upřímná slova tiskem nevyšla, protože inzerent by se mohl zlobit).

Leč ještě k tomu křídlu - dvouvypuklý profil s velkým prohnutím střední křivky by byl omluvitelný ve prospěch velkého vztlaku a pomalého letu - to by ale velké uši, které tvoří přibližně třetinu plochy křídla, nesměly mít profil rovné desky... :). Efekt "soutěžního" profilu středu křídla je tak poněkud vynegován prachbídnými vlastnostmi desky. Navíc vzrůstá hmotnost díky masivním spojovacím kusům z plné balsy, na jejichž zkosení se uši přilepují.

obr5

Konstrukce VOP, SOP a uší křídel přijdě mně také trošinku nešťastná. Diagonálně vlepované lišty vyžadují přesné zabroušení do úkosů, což je práce, která nedělá dobře ani mně. Buď nemám správný úhel zkosení, nebo nemá lišta správnou délku. Je-li delší, jemným přibroušením ji na potřebný rozměr upravím, ale zpravidla mi ujede ten úkos. Opravou zkosení se lišta stává příliš krátkou, takže nezřídka spotřebuju dvakráte tolik lišt. Dovedete si představit, jak se s tím vyrovnávají kluci? Prostě to tam nějak poskládají a třímilimetrové spáry vylejou lepidlem (pokud s tím neseknou pod stůl). Při vypínání potahu se pak takto zbastlená konstrukce zpravidla zbortí. Nevím jestli to je záměr naučit děti, že postavit model dá práci. S tím bych i souhlasil, protože kupováním hotových extrudovaných polyhumusů se nenaučí nic. Ale v tomto případě se zručnost a trpělivost adepta otestuje více než dostatečně na křídle a výškovce, takže aspoň ta směrovka mohla být jednoduše vyříznutá z plné balsy, aby se stavba zrychlila. Nemluvě o tom, že by vyšla lehčí.

obr7

Hlavice trupu je vyříznuta z balsy a ze stran polepena taktéž balsou. Zkušeným to řekne vše, méně zkušení na to přijdou v provozu - při zalétávání a po nepovedených přistáních se čumák velice rychle otluče a odrbe navzdory několika vrtsvám laku. Kuriózní je ještě ke všemu fakt, že ačkoli se nám s Martinem podařilo "způsobit" poměrně lehká kormidla, nestačila schránka na zátěž k dovážení modelu a museli jsme ještě kousek olova přilepit z boku na trup. Svým průměrným myšlením bych si tipnul, že kdyby byla hlavice smrková nebo lipová, s potahem schránky na zátěž dýhou nebo překližkou, víc by vydržela, byla by levnější než drahá balsa a nemuseli bychom nadívat lehkou balsovou hlavici olovem.

obr8

Ostatně, když už se tudy valí lavina kritiky, i slepení nosníku ocasních ploch klasicky ze dvou smrkových nebo borových lišt s několika špršlemi by asi bylo jednodušší než jej "potahovat" balsovými proužky. Zase tím leda naroste hmotnost za těžištěm, pracnost, a pevnostně? Pokud už rupnou borovicové lišty 3x10, zbytek bude tak jako tak na kaši.
Uchycení VOP s natupo přilepenou SOP je pak samostatným malérem, neboť tento "kormidelní celek" má na trupu držet dosednutím na destičku širokou 2cm a spolehlivě se tudíž na trupu mele.

obr10

Samolepky jsou hezké, ale tlusté a na povrchu modelu moc nedrží. Naproti tomu obtisk šel na křídlo naprosto bezvadně, neměl snahu popraskat a ani jinak se svému těžkému osudu cestujícího na školním kluzáku nevzpěčoval. Vlečný háček se dvěma vruty zespoda přišroubuje do balsy hlavice (do balsy...) a lze vyrazit na louku.

První klouznutí pečlivě vyváženého modelu skončilo zápichem do jarní zeminy. Škody žádné, až na mírně ošoupaný a hnědozelený nos hlavice. Podrobnou prohlídkou bylo zjištěno, že mladý adept modelářství nepozvedl zrak k lištám trupu, které byly jemně ohnuté (směrem dplů) a dosáhl tak záporného úhlu seřízení. Na čem mám jakožto výstupní kontrolotr taky svůj díl viny. Podložil jsem tedy kormidla, nejistě se mrmlající na trupu, a vrhl.

obr12

Tentokrát už to bylo lepší a později jsme se postupným dolaďováním dostali až na pěkný, plochý kluz v lehké levé zatáčce. Dál ne. Dál bylo peklo. Kdysi v mladém věku, ještě když jsem věděl jak se vlastně běhá, jsem větroně A3, A1 i RC V2 běžně vlekával. Tim ale nechtěl. Vždy po startu vleku se vzepjal tak, že se kroužek na konci šňůry smekl z háčku a po zhoupnutí, které v psí výšce neměl šanci vybrat, se zapíchl do hlíny. Dokud se jednoho okamžiku neposunulo křídlo a guma neprolomila nevyztuženou odtokovku a potah....

Doma jsem odtokovku opravil, vyztužil ji vlepením kousku smrkové lišty a šlo se znova. A zase stejně. Zmenšovali jsme úhel seřízení, přidávali zátěž - vše marno. Nejlepší výsledek byl přímý ustálený vlek v asi 5 metrech, kdy Tim přestal stoupat a nahoru se mu nechtělo. Zato se mu chtělo uhýbat do stran. Dalším pokusem bylo hodně razantní zrychlení vleku (s vyblitím trochy krve), následkem čehož se Tim opět vzepjal, vypad z háčku a finálně rozlomil o luční kvítí...

obr14

Proč Tim nešel vyvlekat dodnes netuším. Možná byla nevhodná poloha háčku (moc vzadu), možná jsem prostě jenom nešikovnej. Háček jsem dozadu posunout už nestihl a i kdyby, docela bych tím rozvrtal měkkou balsu, ve které mají držet vruty. Ne že by to nešlo, ale...

A tak můžu jen vzpomenout svých školních let, kdy jsem lítal s modelem tuším Gino - jestli se nepletu, vyráběla ho Igra. Pamatuju si prd, takže se nebudu hádat jestli měl taky konstrukční ocasní plochy, ale určitě si vzpomínám na křídlo se vzepětím do jednoduchého V s primitivním profilem (které bylo v kostře postaveno za odpoledne) a na masivní dřevěnou hlavici. Ta měla předek téměř kulatý, takže se nezapichovala do země a kruhové otvory pro zátěž byly polepeny kolečky překližky, takže vypadala jako z Ikey. Výkony slabé a při vleku se muselo pořádně zdrhat, zato let stabilní a odolnost nábytku po babičce.

Kolem a kolem vzato, vychází mi závěr henten:
* Tim vypadá pěkně a obstojně klouže. Nicméně k tomu, abyste získali dobře létající Á trojku Tim, potřebujete být zručný a měl byste mít nějakou volňáskářskou praxi - jak stavební, tak v seřizování a vlekání. Což začínající dítko zpravidla nemá a bez vedení zkušeným vlkem jsou jeho šance na vytažení Tima nad hlavu poněkud mizivé.
* Začátečník by snáz postavil jednonosníkové křídlo s profilem s rovnou spodní stranou a ušima přilepenýma natupo (při nárazu se ucho ulomí ve spoji a jde snadno přilepit zpátky).
* Začátečník bývá netrpělivý a pracné přibrušování úkosů diagonálně vlepovaných lišt při stavbě kormidel a uší mu pravděpodobně způsobí tik. Na obou uších.
* Balsová hlavice je nesmysl pevnostní, hmotnostní a ekonomický.
* Potahování celého předimenzovaného nosníku ocasu balsou je něco podobného.
* Uložení VOP má být spolehlivé a tuhé, konstrukce jednoduchá.
* Model pro děti by měl mít takové vlastnosti, aby lítal i v případě méně přesného postavení a seřízení. Tj. větší mohutnost VOP na delší páce, profil s menším posunem působiště vztlaku (s menším prohnutím), nepříliš citlivý na polohu těžiště. Měl by se nechat ochotně vlekat a při vleku držet směr. Aby se začátečník neuseřizoval k smrti vztekem a jeho oteklá zrudlá mrtvolka nebyla nalezena vprostřed rozdupaných trosek.

Pokud toto čte výrobce a vzteká se, já se řehtám - neb On se řehtal, když já platil a pak se vztekal. Kromě toho neříkám, že jsem se v textu nedopustil několika nejapností (aby byla větší švanda), podobně jako se On dopustil několika nejapností v konstrukci (aby byla větší švanda).
Budiž nám oběma odpuštěno, neboť jsme lidé a snad se ze svých chyb poučíme. On by například mohl předsérii podobných modelů poskytnout nějakému kroužku začátečníků a řídit se jejich poznatky, já zase, pokud si budu chtít pořídit další výrobek stejného výrobce, si jej v krámě napřed opravdu detailně prohlédnu. :)


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 13] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Kamil | Vytisknout článek

Novinky
06.06.2008: Meteostanice:
V sekci download je zveřejněna zatím veškerá dokumentace k meteostanici. Více informací viz. www.jakjevenku.info

29.04.2008: Nová linka
Server byl přepojen na novou 50Mbps linku a během dneška můžou být problémy s dostupností kvůli změně DNS záznamů.


Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.