Pane doktore Vy jste se zase kochal...
Neděle, 12.12.2004
Bendy je napíchnut na zmrzlý tvrdý konec tenké větve. Došlo k tomu při
použití tlustšího křídla - s ním letoun hůř reaguje na směrovku. Proto se
nezdařilo dostatečně utáhnout bojovou zatáčku po nízkým průletu. Jak už chápete,
lítal jsem opět nad kočičí zahradou.
Borovici a sousedovic jabloni jsem se vyhnul, dubu už ne.
Zkoušeli jsme napřed s laskavým sousedem z dvoumetrových štaflí házet provaz
upevněný na konci třímetrové tyče - dost artistika.
Na konci provazu bylo přivázáno
prkénko tak, aby se omotalo kolem
větve a mohli jsme taháním tuto rozhoupat. Ulomili jsme takto dvě jiné silné
větve, z nichž jedna mi způsobila zranění na hlavě. Řeknu vám, že taková větev
z deseti metrů umí už dost slušnou ránu.
Po dvou hodinách snažení nás to přestalo bavit a šli jsme se domů ohřát. Ne
však na dlouho.
Protože se valem stmívalo a nechtělo se mi nechávat RC vybavení na mrazu do
rána, rozhodl jsem se sundat Bendyho i za cenu destrukce. Nakonec, nebylo by
to tolik neobvyklé, jít domů "po kusech". Donesl jsem tedy vzduchovku
(spolehlivá německá práce) a pálil po větvi, snažíce se touto otřást, nebo
ji přerazit - takhle z nějakých mizerných osmi metrů by to snad mohlo jít.
Větev je opravdu tenká a rozdíl mezi střílením na růže v maringotce a tímhle
prakticky není. Jenže záhy došly diabolky (nejsem dobrý střelec) a také jsem
asi přestřelil vrtuli. Soused sice má devítku ČZ, ale při vzpomínce na rachot
diabolků, bušících po okolních střechách a sklenících jsem se obával nežádoucí
pozornosti policie a od lákavého nápadu upustil.
Už téměř potmě nezbýval než osvědčený zakrmovací rybářský prak.
Prvním typem munice byl tenisák, jenže ten neměl dostatečný dostup a dlouho trvalo, než
na zmrzlé zemině přestal skákat. Přebil jsem na kamínky. První kámen přerazil
křídlo, ale bez produktu snesení ostatků na zem. Dolů se snesla jen dvě neúplná
žebra. Raději jsem opět změnil munici. Hrudky zmrzlé hlíny o průměru asi pět
centimetrů měly rozložit náraz na větší plochu a vyvolat silné otřesy, které
by Bendyho z větve dostaly. Kdepak.
Byl jsem úspěšný tak asi napůl - Bendy je jak řešeto, má uražený ocas a bohužel stále visí. Ke všemu nereaguje na plyn, takže se obávám, že nějakou
tu kuli schytal i regulátor. Jinak se ale dokonale osvědčila válečná mnohonosníková
konstrukce potažená plátnem (zde papírem). Kule proletí a mnoho škody nenadělá...
Dnes se bude pokračovat v záchranných (hm...) pracích. V plánu mám zatím závaží s připojeným lankem, vrhané prakem přes větev (tahání za ni). Ve tři
by měl přijet jeden stromolezec a možná i majitel samostřílu - k šípu přivázaný
lanko.
A to ještě nevím, jak se mrazivá noc podepsala na přijímači... S baterkama
už jsem se rozloučil. Ty stromy, to je hrob na letadla...