Slovensko 2000 - III.

Vydáno dne 07. 11. 2004 (3587 přečtení)

V pondělí 10.7. ráno svítí slunce a dělá se horko! Paráda, konečně to začíná připomínat motorkářskou dovolenou.

Nějak po ránu se postupně a nepříliš křepce vysunujeme ze stanů za účelem snídaně a po nějaké době zjišťujeme absenci Petra s Lyleburnem. Nehlásí se ani na výzvy silným hlasem a třepáním stanem, což vede k otázce, jak můžou v takovým vedru vydržet ve stanu. V bezvědomí asi ano, a tak to necháváme na přírodě. Však ona si je moudrá matka vzbudí. Předmětem pozdějších ranních debat se pak stává otázka, kam dneska. Již obživlý Petr celkem logicky poukazuje na to, že jestli se v našem týdnu chceme podívat na Zemplínskou šíravu, měli bychom tam vzhledem ke vzdálenosti dnes dojet a obětovat tak dnešek jakožto transportní den. Lyleburne by zase rád na chvilku do Maďárie podívat se na Ostřihomskou katedrálu - to nás překvapilo, protože nikdo netušil, jak je zbožný. Když se od Petra dovídá, že vzdálenost na šíravu činí přes 400 km, ptá se ho naléhavě, jestli mu takhle náhodou nemrdá. Petr se trošku urazil a zase logicky (kupodivu, po noci) poukázal na zdržení na přechodech atd. Nakonec teda že pojedem, kam až snesem.

Začátek nebyl úplně hepy - po prvních pár kilometrech beru žihadlo do krku a patřičně mě to nasírá. Abych nenadával v podstatě pro nic, dostávám výchovně asi za hodinu druhý, zase do krku, asi centimetr od toho prvního. Zatímco první žihadlo asi nestihla majitelka odevzdat celé, tohle druhý jsem si vychutnal jaksepatří. Včetně zbytku žihadla zapíchnutého v kůži, který lékařským hmatem odborně vyňal Petr s pomocí zavíracího nože švýcarské armády. Poté pokračujeme v jízdě podél jižní hranice Slovenska s Maďarskem, dokud si nevšimnu, jak mi po zavřeným plexiskle zevnitř leze vosa. K předchozím úvahám, za jak dlouho se po dvou žihadlech udusím, nyní přibývá další, že s vypíchnutýma očima na to ani neuvidim. Řeším situaci bleskurychlým otevřením plexiskla a otočením hlavy do strany - vítr vosu vypláchnul, pro jistotu ale stejně vcelku intenzivně brzdím, stavím a helmu sundavám pro kontrolu, nemají-li v ní vosy hnízdo. Ostatní zdvořile čekají, ale je cítit nevyřčené - že stavíme kvůli každý blbosti. Příště tedy pro změnu stavíme kvůli žihadlu, které utrpěl Karel do prsou. Je to dneska nějakej Vosí den, nebo jsme pro ty malé svině neodolatelní. Karel vypadá, že hned tak neumře, tož pokračujeme po nezbytném obdivování statečnosti obdržitele žihadla dál, dokavád nenarazíme cestou na motorest. Neobešlo se to bez prudkých brzd, neboť čtyřpístový navigátor Pete si vzpomněl na moje brzdy pozdě. A jelikož mám přední kotouče křivé, přejíždím stojící soudruhy o pár metrů, sklízeje nespravedlivě veselé pohledy. Šmejdi.. :)
V motorestu přichází s objednanými smažáky i zklamání - na naše zvyklosti jsou porce poloviční. Vracím brzdové pošklebky dotazem, proč si dávali dětský porce - jenže přítomný číšník mne probodne pohledem tak, že hned zmlkám a vážím si toho, že můj kuřecí řízek obsahuje maso.
Po obědě se Venca ptá Petra, proč mu mezi sedlem a podsedlovou kapotáží raší květáky. Jdeme se na Banďoura podívat a Petr po sejmutí sedla diagnostikuje ejakulaci antipich spreje do podsedlového prostoru. Sprej se prodřel a následně prorazil o rám - následky jsem se snažil fotograficky zdokumentovat. Naštěstí to nepoškozuje lak ani plasty a jde to poměrně snadno odrolit. Pěna má konzistenci molitanu. Při kávě po očistci Bandita ještě nadnáším postřeh o ceně nafty - u jedné pumpy jsem si všiml, že nafta tady stojí okolo 32,-sk, to je jen o 3-4,- sk míň než speciál. Možná by se tady dal sehnat levně starší diesel. "No, třeba starou Avii", chytil se hned Václav. Ňákej vtipnej, po vyprážaným sejru.
Václav se taky postaral o další zastávku - na dálniční krajnici. Upad mu z plotny vrchní kufr (co jsem mu ho trošku záviděl) a proskotačil se mezi auty, nutíc jejich vodiče vyzkoušet si naostro vyhýbací manévr, tzv. losí test.

K pozdnímu odpoledni konečně přijíždíme na legendární Zemplínskou šíravu. Kempy ale téměř zejí prázdnotou, protože tu celý týden předtím pořád pršelo. Nádrž je trochu upuštěná, čímž se pláže prodloužily o pás vysychajícího dna. Rozhodně, taky vzhledem k počasí, mě to ke koupání neláká.
Po stavbě stanů končíme v kempovní zahrádce, kde jsme skoro sami. Obsluha se snažila mermomocí navodit atmosféru bláznivých letních nocí a pouštěla do repráků krutě nahlas nepopsatelně strašnej kravál (nazval bych to nejspíš lidový Bača rock) vzniknuvší patrně zrychleným nahráváním vesnických folklórních písní. Po půlhodině už jsem byl vysloveně vzteklej, neboť se ty, odpusťte, sračky, fakt nedaly poslouchat. Zvlášť když jste unavení (nakonec z toho bylo 480 km), sedíte v liduprázdným kiosku v bundě a srkáte Smädný mních. Naštěstí v počátku úvah o sražení a rozdupání repráků přešaltovali na Olympic a to už se dá. Když mi potom ke všemu Carlos nabídl doutník Churchill morning, změnil se studeným průvanem zmítaný kiosek na téměř útulné místo. Posledním bodem programu dne se stalo hlasování o činnosti v dalších dnech. A protože meruňka padla včera, šli jsme slušně spát.

Související články:
Slovensko 2000 - II. (06.11.2004)
Slovensko 2000 - I. (06.11.2004)

Celý článek | Autor: Kamil |