|
Slovensko 2000 - I.
Vydáno dne 06. 11. 2004 (3578 přečtení)
Výprava na blízký východ se špatným koncem...
Můj milý deníčku, zatraceně bych si teď dal panáka... Ale už nemám a
sousedům taky došlo... No jo, tak nezbejvá než začít makat na záznamech o naší
expedici na blízký východ, aby se další pokolení motorkářů mohla přiučit z chyb
nás průkopníků, odloučených od rodin, oblíbených hospod a práce na celej jeden
dlouhej, lidskej tejden.
Aby se vědělo, o kom se mluví, krátké představení zůčastněných:
Petr, Bandit 600 A
Lyleburne, VFR 750
Karel, CB 500
Venca, CB 750
Kamil, FJ 1100
V sobotu 8.7.2000 nás pět lidí na pěti motorkách vyjelo z Českých
Budějovic směr Rakousko. Ačkoliv jsme měli letos díky Cyrilovi, Metodějovi a Honzovi
Husů docela dost času na přípravu motorek a balení věcí (nepočítaje oženění
jednoho bratrance), všim jsem si bohužel až v pátek, že nemám dosud přidělány
zadní blinkry a veškerá elektrika z baterky někam odešla a neřekla, kdy se vrátí.
A že musím přišroubovat svůj šílenej kufr, jenž jest neuvěřitelně hnusnej a trošku
do něj prší, ale zase se do něj vejde VŠECHNO. Blinkry dlouho nebylo kam dát, a tak
pomohl velkej truhlářskej nebozez. My silničáři na rozdíl od čopristů moc na parádu
nedáme a dvě díry v umělohmotným blatníku skousnem. Kufr prask, a tak tak jsem si ho
stih nechat zavařit. Bohužel, při následném zkušebním ponechání na dešti můj
legendární kufřík opět nesplnil normu vodotěsnosti. Půl litru za hodinu deště stále
neodpovídá mým přísným požadavkům, a tak jsem ho znova obešel s pistolí bílýho
silikonu, nekompromisně oblemcávaje všechna podezřelá místa zevnitř i zvenku. Na
designu mu to nepřidalo, na těsnosti jo.
Výhodou cesty na Slovensko jsou podobné ceny jídla jako u nás, takže odpadá návštěva
megamarketu s dvoukolákem a dlouhé, mučivé postávání před regály s konzervami.
Bral jsem si jen svou oblíbenou zančku čaje Milford De Luxe na vylepšení ranních
zmrtvýchvstávání a tři konzervičky na sobotu a neděli. A taky ešus. Koupil jsem si
fungl nový nerez ešus a můžu ho všem doporučit. Původní hliníková klasika trpí
vibracemi a jak se o sebe třou vnitřní a vnější díly, vzniká jakási černá hliníková
pasta, s oblibou špinící všechno čisté. Kdykoli ji zapomenete otřít, dochutí čaj
specifickým průmyslovým buketem a udělá na jeho hladině hezké duhové obrázky. A
pak se hliník také snadno poškrábe. Načež se blbě myje a při vaření na lihu zůstavají
v rýhách saze - a vůbec! Jedině nerez.
Jako tranzitní zemi při cestě na Moravu používáme Rakousko. Kdo zná české cesty
(nějak mi přijde nepřesné napsat silnice, protože ty by měly být tvořeny souvislou
a hladkou vrstvou asfaltu), ví, že přes Rakousko je to opravdu lepší. Jednak tam
nemají bordel, druhak vystačíte s benzínem natankovaným u nás a třeťak jsou tam k
vidění typicky rakousky přepečlivě upravené domky. Okna a balkóny přetékají přebujelými
květinami, jejichž barva bývá, decentně řečeno, šíleně řvavá.
Vyjíždíme ráno v deset i přesto, že předpovídač počasí Slunce v duši vyhrožuje
deštěm po celý týden. Dešťové mraky jsou všude kolem, ale první prška nastává
až před Třeboní. Zatímco dosud vedla cesta šikovně akorát mezi mraky, v Třeboni už
to buď nešlo, nebo v době stavby pršelo jinudy - i to je možné. Vpředu jedoucí
navigátor Petr bohužel usoudil, že těch pár kapek vydrží cmrndat až k benzínce
dva kilometry za Třeboní. A protože oblékat si nepromoky na krajnici není pohodlné,
než jsme k pumpě dorazili, jsou některá místečka na těle již "durch".
Smutně pod stříškou pumpy pozorujeme šňůry vody společně s již poněkud prochcanými
trampy a hlasuje se, jestli pokračovat v nepromokách dál, nebo to vzhledem k předpovědi
zabalit a odložit o den, dva. Vítězí optimismus (doufám že ne dementní touha vyzkoušet
nepromoky), takže následuje vybalování a navlékání. Petr si při tom všímá čůracího
otvoru na mých jégrovkách a pobaveně se táže, není li zhruba šestkrát předimenzován.
Lyleburne odporuje že není, byl li konstruktérem spodků zamýšlen pro hlavu. Nebo pro
čtyři ruce. Už to zase začíná..
Potom, již voděodolní, musíme čekat na Vencu, složitě se zakuklujícího jakýmsi
khaki protichemickým oblečkem z armádního výprodeje. Aplikace oblečku trvá dobrých
dvacet minut, a pak si Venca uvědomí, že zapomněl klíček od motorky v kapse bundy
pod nepromokama. Skandál.
Hlubinná těžba klíčku je na dalších deset minut, v pronikání ke kapse bundy úspěšně
brání zejména armádní lacláče. Lyleburnovi to bohužel dává čas k filozofii a předkládá
úvahu o stárnoucím motocyklistovi, navlékajícím v mládí nepromoky, ve stáří
nepomoky. Lyleburne.
Jízda v dešti v dobrých nepromokách není až tak nepohodlná, jako spíš hodně
pesimistická. Naštěstí se po pár kilometrech dělá hezky a můžeme se svléct. Za
dalších pár kilometrů ovšem zase prší a musíme se zas voblect. Jenom v Rakousku se
takhle převlíkáme asi čtyřikrát - děsnej vopruz. Jenže když se nesvlečete a začne
pálit sluníčko, koledujete si o plísňové tetování.
Na Moravu přijíždíme přes Mikulov a pokračujeme do kempu za Šakvicemi na vodní nádrž
Nové Mlýny. Studnice Petr o nádrži tvrdí, že byla bolševikama postavená na
principu hladové zdi - kvůli umělému snížení nezaměstnanosti. Jaká zhovadilost,
stavět přehradu, když jsem moh mít krásnej barák !! Navíc to není na koupání (ačkoliv
už neprší), neboť v kalné vodě už bydlí nějaká řasa. Pete uklidňuje tvrzením,
že není agresivní a mažou-li četní windsurfisté své kombinézy pravidelně chemikáliemi,
vydrží jim i s prknama celou sezónu. K dedukci takových závěrů nás vede i panoráma
mrtvých šedých stromů, napůl trčících ze studených vln. To se naskytne, když přejíždíte
přes hráz mezi nádržemi II a III. Stromy nikdo před napuštěním přehrady nevykácel,
takže při pohledu na ně se mi první vybavil termín "mrtvá voda". Chápete,
že koupat se v mrtvé vodě mezi mrtvými stromy se nám nechtělo...
První pokus ubytovat se v kempu a dát tak provozovateli vydělat peníze se nesetkal s
pochopením - jak nás jakási ženská s tlustým zadkem nacpaným v elasťákách uviděla
vjíždět do kempu, přibouchla dvěma posledním, Vencovi a mně, bránu před nosem.
Beze slova vysvětlení se otočila k odchodu, zjevně s potěšením ignorujíc, že už
dovnitř tři naši kolegové vjeli. Takže zastavit, vyřadit, motorku na stojánek,
helmu sundat a se značným sebezapřením se slušně zeptat odcházející třaslavé
prdele, proč zavírá bránu, když vidí, že jedeme dovnitř. Odpověď byla šokující:
"Tady je to jen pro ubytované!"
"Ale my bychom se právě chtěli ubytovat", říkám spíš už jenom ze setrvačnosti,
neboť mi zároveň dochází, že TADY se teda neubytuju, ani kdyby mrzlo a půjčovali
zdarma piliňáky.
"Tady už je plno," odsekla třaslavá prdel pohrdavě (??), odcházejíc ke
stolku pod slunečník. Nechápali jsme. Jediné možné vysvětlení je, že si nechala dělat
liposukci a začali mozkem. Naštěstí se kluci za chvíli vrátili a jelo se podél břehu
najít nějaký jiný kemp. Byl tam a byli v něm normální lidi. Načež nastalo dlouhé
debatování, jestli půjdeme do chatičky, nebo do stanů.
Nejzávažnější nevýhodou demokracie totiž je, že si nemůžete dělat co chcete.
Nemůžete například zařvat "Táhněte sakra do tý zasraný chatičky než začne
pršet!" Musíte stát půl hodiny na zesilujícím ledovým větru a každému dát
slovo. Potom hlasovat...
Ve finále se celosvětová nespravedlnost projevila zlomyslně nejvíc na mně - na otci
nápadu spaní v chatce. Vylosoval jsem si spaní na zemi, protože ta blbá chajda má
jen čtyry postele. Ach jo.
Ani s kempovní hospodou to není ono. Uvnitř je plno, a tak musíme ukusovat pivní led
a pizzu na zahrádce ve zmrazujícím vichru. Jediný Lyleburne si nachází pozitivum -
alespoň nám nezteplá pivo. Vzápětí je upozorněn, že mu vítr fouká přes pizzu
(které odnímá teplo) na pivo, kterému to teplo předá...
Celý článek |
Autor: Kamil |
|
Novinky
06.06.2008: Meteostanice:V sekci download je zveřejněna zatím veškerá dokumentace k meteostanici. Více informací viz. www.jakjevenku.info
29.04.2008: Nová linkaServer byl přepojen na novou 50Mbps linku a během dneška můžou být problémy s dostupností kvůli změně DNS záznamů.
Anketa
Měli byste zájem si postavit meteostanici s připojením na webserver a případně se podílet na vývoji HW a SW?
Celkem hlasovalo: 20040
|