Druhé pokračování ...
Jedině tam by snad pro nás, hrdé členy Evropské
unie, nemuselo bejt draho. A tak se jelo. O odjezdu samotným vypráví deník:
Ráno osmýho srpna bylo kupodivu docela v pohodě.
Sejít jsme se měli ve vosum u Radků a Petrů na Pražský a odjíždět v devět.
Fungovalo to zhruba napůl - ve vosum byla většina členů přítomná, ale odjíždělo
se spíš k desátý.
Jediná zarážející věc - Petrovo motorka... S
kuframa měla na šířku metr dvacet, a to, pro toho kdo si to neumí představit, to je
šířka přibližně jako svině. A kromě toho byly ty kufry moc nízko - bude snadný
je někde v zatáčce odložit. Petr si to uvědomoval a během chvilky vymyslel
hydraulickej stabilizační systém udržování obou kufrů pořád ve vodorovný poloze,
nezávisle na náklonu motorky. (Originální náčrtek mechanismu můžete vidět v
původním deníku, uloženém spolu s dochovanou CX 500 v pražském Technickém muzeu).
Tento mechanismus tedy má ovšem nevýhodu - mate vzadujedoucí. Když budete za jízdy
zírat na kufry místo na cestu, ony se, kurvy, nenahnou a bez varování ucuknou tam, kam
zatočí motorka. Čímž možná nestíháte taky zatočit a teďka ty stromy tam....
Ovšem Petrovi se líbí i ta představa, že se za
ním někdo vymele, a tak litoval, že mechanismus dosud žádná firma nevyrábí.
Vzápětí mu ale došlo, že i kdyby to bylo vyráběno, stejně by to bylo tak drahý,
že by si to nemoh koupit. Přestal litovat a počal nadávat, jak je dneska všechno
drahý. Vono upřímně řečeno, ten muj kufr taky neni zrovna tovární speciál. Na
takovej mi nezbyly papírky. Prostě jsem na nosič svrtal a přišrouboval obyčejnej
cestovní kufr z umělý hmoty, vyztuženej hliníkovým plechem. Držadlo šlo sundat
snadno, horší už to bylo s kolečkama a tahátkem, to muselo ject taky.
Potom jsme vyjeli, i když to vypadalo, že dneska to
už nebude. Celá ceremonie výjezdu je zachycena na fotografiích, pořízených
několika aparáty - kdyby snad z některého přístroje nevyšly. Obrázky jsou
zabírány z dostatečně širokýho úhlu, takže je zachycena celá výprava - jsme
zhruba někde uprostřed Pražský třídy mezi křižovatkama s Husovou a Pekárenskou.
Do místa první zastávky - Pelhřimova nás
doprovázel člověk Tonda na MZ 250. Než se všichni sebrali, nechal mě na tom
zajezdit. Hrůza. Pamatuju si tudle mašinu z doby, kdy byla vrcholem za dlouhý
peníze... (Antonín promine a pořídí čtyrtakt).
Bylo teplo a jelo se dobře. Až na ty džíny. Ty
mě po několika desítkách kilometrů začaly vydatně škrtit. Při akceleraci škrtily
míň, při brzdění strašně. Nejprve mi to jenom vadilo, ale časem mě začaly až
srát. Všelijak jsem se vrtěl, poposedával, vstával a vrtěl zadkem a všelijak tahal
za nohavice - vše marno. Nakonec bylo nutno otevřít levačkou zip a ručně umístit
démanty na správný místo.
U autobusovýho nádraží v Pelhřimově mají
docela ucházející hospodu, použitelnou i na přestávku v jízdě. Během voběda si
Petra přečetla první poznámky a to ji inspirovalo k nakreslení ohavných schémat do
deníku poté, co jsem se naivně přiznal k trampotám s vejci. Jak byla řeč o
vejcích, Petra s Radkem sklouzli do problému skloňování vajec. Jakkoli Radek uplatnil
všechen svůj přesvědčovací um, musel nakonec tváří v ksicht novinářský praxi
připustit, že správně je s kým čím - s vejcem a ne s vejcetem. Ačkoli sám už
jsem na jednom jídelním lístku viděl biftek s vejcetem.
Pozdě odpoledne jsme po necelejch třech stech
kilometrech přijeli na silných motorkách do kempu u přehrady nedaleko hranic, kde nás
nechtěli, páč bylo narváno a muselo se do kempu Pastviny na druhý straně přehrady.
Náš první kemp vyšel na stovku pro dva lidi a nebylo by tam bejvalo tak zle, kdyby
jsme tam nemuseli spát. Krom toho, že místní hygemaniak přibil na kemp ceduli s
nedoporučením koupelí v přehradě (řasy, hovna, ap.), ustlali jsme si vedle
nějakých jednodušších hochů, který se na noc řádně zakalili a vyráběli povyk
do čtyr do rána. Než zalezli do stanu, domluvili se že někde pochčijí kolo a šli
na věc. Myslim to odneslo CX, ale zase třeba Radek si to nemyslí.