Polsko 1998 - I.

Milý mladý čtenáři,
dostává se Ti do rukou autentický vyprávění Kamila, člena motorkářský expedice, která projela Polsko od jeho jižní hranice s Českou republikou až po pobřeží Baltu na severu a hranici s bejvalým Sovětským svazem na severovýchodě. A zpátky. Proč jeli ty zarostlý, nemytý a odvážný lidi tisíce kilometrů od domova (některý na starejch vehiklech) a co z toho měli, to všechno se můžeš dozvědět na následujících stránkách. Snažil jsem se, aby to bylo ke čtení nejen pro ty, co tam byli, ale i tak se může stát, že něco nepochopíš. Pro tenhle případ funguje informační vlažná linka nepřetržitě po celých několik hodin tejdně na čísle 038-37 166. Jo a nediv se volnýmu stylu a eště víc volnýmu jazyku - komu vadí sem tam pár kurev, neni Čech a nemá rád vlastní řeč. Nuže, přejděme k věci.

Výprava se skládala ze sedmi členů - těsnou většinou mužů a čtyř motocyklů. Na nejstarším motocyklu, dvouválcový Hondě CX 500, jeli na první pohled neohrabanej tlouštík Radek a Petra. Na nejsilnějším, nejmladším, čtyřválcovým a ovšem šejdrem jedoucím motocyklu Suzuki Bandit 600 jeli na první pohled neohrabanej tlouštík Petr a Boženka. Na největším pijákovi oleje, dvouválci Honda CB 400, jel osamocenej svobodnej rider Libor Lyleburne Ratledge s barelem Mogul a na nejlepší motorce s největším zdvihovým objemem, V-twinu Honda NeTahaVá 650 Revere, jeli na první pohled sympatickej Kamil s Ivou.

Jádro společnosti se schází každou středu v Baarovce, milým podniku v Českých Budějovicích, kde si vzájemně vypravujeme, jak jezdíme na motocyklech (chlapci) a že sou s tim jak blbí (děvčata). A právě tam byla dohodnutá letní třínedělní výprava do Řecka. To bylo v zimě. Za okny poletovaly vločky mokrého studeného sněhu a děti v hospodě tiskly na namrzlé okenní tabulky horké desetihaléře ohřáté v grogu, aby se mohly malým kulatým okénkem podívat na prázdnou ulici. Na stole mezi pivama a svařákama ležela rozložená mapa Evropy a nad skloněnýma hlavama stoupal cigaretovej dým, zahalující lampičku jedovatou modravou aurou. Měděný vlasy Julie, mý plánovaný africký spolujezdkyně, byly rozpuštěný do lesklých vlnitých kaskád, přiškrcujících přívod kyslíku do mýho mozku...

Na jaře jsme zjistili, že jsme bez peněz a zkrátili plán na dva tejdny. Nedlouho potom vypukla v Kosovu občanská válka a zakrátko zachvátila většinu Albánie a jih bejvalý Jugoslávie. Cesta do Řecka vedla teďka přes Itálii po drahých placených dálnicích a drahým trajektem, nebo ještě dražším trajektem ze severu Itálie, nebo přes Rumunsko a Bulharsko. Poslední dvě země ovšem nemohou nabídnout civilizovaný tranzit a my nebyli schopný vypláznout nemalej obulus za lodě do Řecka, ani za dálnice. A sen o měděných kaskádách opustil perihelium a rozpustil se v prostoru...

Po tomto neveselym resumé jsme úplně změnili plány a rozhodli se jet do Chorvatska, který je blízko a tamější moře je děsně čistý a teplý.

Netrvalo dlouho a Radek s Petrem zkrátili dobu na jenom jeden tejden, aby mohly jet Petra a Boženka. Konečná podoba byla následující : přes Rakousko na pobřeží Jadranu co nejdál na jih a zpět přes Plitvický jezera a Alpy.

To bylo koncem jara. Přišly první horký letní dny a po nich období dešťů. Pršelo až praštělo a po chodníkách tekly prameny bahna, unášejíce na kalných vlnách utopený potkany a důchodce za životní jistoty. Děti sušily v hospodě na tyči nad výčepem gumáky a dávaly si do piva ohříváčky. Vůbec bylo hnusně tak vytrvale, až jsem ještě s třema dalšíma kámošema vskočil do auta a prchl dolů, na jih, právě do Chorvatska. A tam, u vysněnýho slunnýho pobřeží, je nejlevnější potravinou meloun - kilo za padesát korun a jedna noc v kempu BEZ STANU vycházela na jednoho zhruba tři stovky.

Co naplat, tolik paštik, chleba a sušených polívek synthetized by Vietnam, aby živily celej tejden sedm lidí, na motorku těžko přivážete. Cyklus mých přednášek o naší třídenní cestě Chorvatskem nakonec přesvědčil zbytek členů, že tato země je prostě finančně nevýhodná a s konečnou platností bylo rozhodnuto.

POLSKO