Tak. Po úterním časném odjezdu z žabího domu hrůzy míříme zpátky na jih, ale před Bonifáciem uhýbáme doprava a drncáme napříč jižním cípem ostrova z východního pobřeží na západní. Kousek za městečkem Figari se napojujeme na hlavní pobřežní silnici. Oplývá mnoha zatáčkami a fakt divukrásnými vyhlídkami, jak snad je patrno z fotek. V zatáčkách bývají odpočívadla (nebo je to jenom prostor pro vyhýbání karavanů) a na jednom zastavujeme. Fotíme a obdivujeme azurový záliv a vrak Citroenu 2CV, roztřískaný na skalách hluboko pod silnicí. Foťáky závodí v rychlosti cvakání s mým ventilem na stařence. Nechávám se vyblejsknout na FJ v zatáčce a aby to bylo dramatický, snažím se to hodně nahnout. Stařence se to ale moc nelíbí a nesouhlasně vrtí řídítkama. Děláme dvě fotky, ale moc nakloněný to nemám. Citroen varuje...

Je sobota 2.7.1998, 13:25 a vedro na padnutí. Bloky horkého vzduchu nad asfaltem rozžhavují pětiřadou frontu aut s ostrůvkem čtyř motocyklů uprostřed. Lyleburne v horku lituje, že nechal doma nafukovací bazének. Představuju si jak ve frontě popotahuje modrý bazének plný vody na provázku za motorkou a na hladině se nezůčastněně pohupuje horkem přefouklá kačenka... Celá ta horda ohřátých Jonášů se i s námi posunuje do rozlehlých útrob trajektu společnosti Corsica ferries, žlutobílé lodi Corsica Serena II.

Také se Vám nedobíjí mobil na datovém kabelu?

Když jsme si přinesli domu první želvičku...

V pondělí 10.7. ráno svítí slunce a dělá se horko! Paráda, konečně to začíná připomínat motorkářskou dovolenou.